Důležité zprávy:

NEZODPOVĚDNÍ LIDÉ

Bohužel, jak jsme se dočetli někde na internetových stránkách, píše se, že spousta zařízení jako jsou útulky, azyly, tak lidé, kteří pracují v nich, jsou množitelé psů!!!

Dovolte nám jen malinkou vsuvku jak je snadné přijít ke štěňatům a následně poslouchat neblahé řeči, že se množí v těchto zařízeních uměle psi.

Do našeho Azylu Naděje byla přivezena fena křížence NO Bela z obce Trpoměchy a byla  březí. Následně za tři dny vrhla 11 štěňat!!! Jsou to štěňata, která zůstanou v Azylu pokud nebudou umístěna. Dnes je jim 5 dní, proto nejsou v nabídce.

Dále byla odchycena fena křížence asi Staforda nebo Pitbullteriera Elsa,která byla vyhozena z okolo jedoucího dodávkového vozidla a také to vypadá, že je březí. Co a jak dál??? Máme tyto feny nepřijmout a nechat je napospas? Přeci to nejde, pokud máme úctu k životu, tak ho musíme chránit a tím spíže, pokud se lidé zachovají, tak jako k těmto fenám a opustí je v té době, kdy je potřebuje domácí mazlíček nejvíc.

Proto se také objevují štěňata v útulcích a v Azylu jako jsme my.

Jen doufáme, že se najdou lidé, kteří mají jiný vztah ke psům, než měli ti, kteří opustili tyto dvě feny a umístíme již zmíněná štěňata.

ODLOŽENÍ PSI:

Pejsci jsou již v nabídce k adopci. Jednalo se především o belgickou ovčandu Malinu která byla přehozena přes plot a dost v oslabeném zdravotním stavu. Dnes je již plna elánu a čeká na nového páníčka(paničku)

Dále byla přes plot přehozena fenečka zřejmě kříženka Irského setra - dnes se jí říká Mína. Tato fenečka je v dobré kondici a majitel (ka) se asi již uspokojili její přízní a tak ji odložili tak, že ji přehodili přes plot do Azylu Naděje.

Dalším odloženým pejskem je Německý ovčák ještě štěně ve stáří cca asi šesti měsíců, který byl přivázán prádelní šňůrou u vchodu do Azylu Naděje. I tento pejsek také hledá nějakého milého človíčka, kterému by dělal radost svou přítomností. Je mazlivý a velice přítulný. Najde se někdo?

Do azylu byly dány i dvě fenečky Belgického ovčáka Axa a Brita. Majitel zřejmě nezvládal jejich temperament kterým obě fenečky jen září a tak je odložil do Azylu Rita. Proto bychom byli rádi, kdyby se ozval zkušený člověk s tímto plemenem, anebo zkušení pracovníci nějaké bezpečnostní agentury, či zájemce o hlídání nějakého objektu, kde by se obě fenky velice uplatnily a byly i šťastné, že mohou hlídat.

         Vyjádření k problematice označování psů čipem podle obecně závazné vyhlášky obce a k vlivu čipování na zdravotní stav psa 

Ministerstvo zemědělství, odbor živočišných komodit, oddělení ochrany zvířat (dále jen „Ministerstvo zemědělství“) je gestorem zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), a také je podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany zvířat a organizuje, řídí a kontroluje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. V souladu s touto svojí funkcí vydalo Ministerstvo zemědělství následující „Vyjádření k problematice označování psů čipem podle obecně závazné vyhlášky obce a k vlivu čipování na zdravotní stav psa“. Toto vyjádření bylo zpracováno na základě konzultací a informací poskytnutých Státní veterinární správou, Komorou veterinárních lékařů a dodavateli mikročipů. 

                       I. Právní základ pro stanovení povinnosti čipovat psy 

   Ustanovení § 13b odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů. Na základě tohoto ustanovení obdrželo Ministerstvo zemědělství několik dotazů v souvislosti s tím, že někteří veterinární lékaři vydávají potvrzení, že není možné provést označení psa čipem ze zdravotních důvodů nebo z důvodu jeho stáří. Někteří soukromí veterinární lékaři již vystavili majitelům psů potvrzení o nedoporučení čipování mimo jiné z těchto důvodů, citujeme: „Ze zdravotních důvodů nedoporučuji čipováním s ohledem na věk 2/3 Č. j. 24896/2010-17210 a zdravotní stav“ nebo „Ze zdravotních důvodů nedoporučuji vyvolávat jakékoli stresové situace. Mimo jiné i čipování.“. 

                                   II. Čipování a zdravotní stav nebo věk psa

Ministerstvo zemědělství se zabývalo otázkou, zda je možné, aby byla nemoc či stáří překážkou pro čipování psa, i když se při takovém označení má podle zákona na ochranu zvířat proti týrání jednat o prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest. Mikročip je velmi malý a jeho objem je zcela zanedbatelný. Injekční aplikací jednoho mililitru vakcíny proti vzteklině (podle veterinárního zákona povinné očkování) se v místě aplikace pod kůží psa vytvoří mnohem větší dutina s potenciálně vyšší bolestivostí. Mikročip se chová zcela netečně a tělo čipovaného zvířete na něj nijak nereaguje. Naproti tomu vakcína zatěžuje organismus zvířete tím, že jej podněcuje k tvorbě protilátek. Čipování psa je tak málo zatěžující zákrok, že dokonce i injekční aplikace některých léčiv nemocným zvířatům pro ně znamená větší nebezpečí poškození organismu než aplikace mikročipu. Ačkoliv se v literatuře uvádějí důvody k vyjmutí nebo neaplikování čipu z důvodu vzniku neoplazma nebo posunu mikročipu, prakticky neexistuje absolutní kontraindikace pro čipování. Vzhledem k množství celosvětově aplikovaných čipů jsou rizika čipování minimální a zprávy o problémech málo četné. Otázky čipování psů je třeba posuzovat také v souvislosti s Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května 2003, o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS, které nabylo účinnosti dnem 1. října 2004. Tímto nařízením jsou stanovena pravidla identifikace některých druhů zvířat (mimo jiné i psů) jako jedna z podmínek pohybu zvířat mezi členskými státy EU a z třetích zemí, a to tak, že po přechodné osmileté období od vstupu nařízení v platnost je zvíře považováno za identifikovatelné, pokud má zřetelně čitelné tetování nebo elektronický systém identifikace (elektronický čip – radiový odpovídač, transpodér), po této lhůtě bude zvíře považováno za identifikovatelné pouze v případě, že bude označeno elektronickým systémem identifikace (elektronickým čipem). Nařízení žádné výjimky z povinnosti označování psů nepřipouští, a to ani z důvodu nemoci nebo stáří psa. Vzhledem k výše uvedenému se Ministerstvo zemědělství nedomnívá, že stáří nebo nemoc psa jsou překážkou pro jeho označení čipem. Je samozřejmě možné a účelné z důvodu probíhajícího onemocnění zvířete čipování odložit na pozdější dobu, ovšem nikoliv od něj zcela upustit. K posouzení možnosti či nemožnosti provedení vlastního zákroku se může v konkrétním případě vyjádřit pouze odborně způsobilá osoba, která má označení provést. Naopak slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením, jsou důvodem pro usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Utracení smí provádět pouze veterinární lékař, odborně způsobilá osoba podle § 17 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře nebo odborně způsobilé osoby podle § 17 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání. 3/3 Č. j. 24896/2010-17210 

                                   III. Výjimky z povinnosti čipování psů – ano či ne? 

Někteří chovatelé psů požadují, aby v obecně závazných vyhláškách obcí ve vztahu k problematice čipování psů byla stanovena výjimka z povinnosti trvalého označení psů ze zdravotních důvodů či stáří psa. Ministerstvo zemědělství zastává názor, že výjimka z povinnosti trvalého označení psů ze zdravotních důvodů či stáří psa nemá v obecně závazných vyhláškách obcí opodstatnění. Tento názor plyne z výše uvedeného. Ministerstvo zemědělství proto nedoporučuje uvádět do obecně závazných vyhlášek obcí výjimku z povinnosti trvalého označování psů. V případě, že by byla některou obcí schválena výjimka z obecně závazné vyhlášky, bylo by nutné vyřešit otázku, kdo by měl v takovém případě potvrzení o zdravotním stavu psa vydávat a dle jakých kritérií. V případě, že by toto potvrzení vydával veterinární lékař dle výběru chovatele, vzniká otázka, zda bude posouzení zdravotního stavu psa vždy objektivní. Pravým důvodem pro vydávání potvrzení soukromých veterinárních lékařů, která jsou citována výše, je nejspíš snaha soukromého veterinárního lékaře vyhovět vlastníkovi psa, který není ochoten svého psa nechat označit čipem. Jestliže veterinární lékař uvádí, že ze zdravotních důvodů nedoporučuje vyvolávat jakékoli stresové situace, mimo jiné i čipování, pak by se měl jasně vyjádřit k nemožnosti provádění např. očkování proti vzteklině a jiným nákazám, protože se jedná v podstatě z hlediska aplikace o stejné úkony. Stresem pro psa může být i návštěva soukromého veterinárního lékaře za účelem vydání potvrzení o nemožnosti provedení označení psa. 

                                             IV. Související vyjádření 

V souvislosti s problematikou označování psů čipem doporučujeme rovněž:  Stanovisko Rady ÚKOZ k problematice čipování malých plemen psů ze dne 7. 3. 2006, které je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva zemědělství, oddělení ochrany zvířat www.oz.mze.cz  Právní výklad k zákonnému zmocnění odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra - K obecně závazné vyhlášce k trvalému označování psů a evidenci jejich chovatelů, který je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva vnitra www.mvcr.cz nebo na www.oz.mze.cz. Toto vyjádření Ministerstva zemědělství není právně závazné a Ministerstvo zemědělství jej vydalo s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ministerstva zemědělství na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování. 

                                                                                                   Ing. Jiří Machek v.r. ředitel odboru živočišných komodit MZV

       Vyjádření k problematice zřizování útulků a tzv. depozit 

        I. Vymezení a obsah pojmu útulek 

Žádný český právní předpis neobsahuje definici toho, co se rozumí útulkem. Z tohoto důvodu je nutno tuto skutečnost dovozovat výkladem. Útulkem je nutno rozumět zařízení, které poskytuje péči toulavým a opuštěným zvířatům v lidské péči. Provozovatel útulku je podle právních předpisů považován za chovatele. K pojmům toulavé zvíře, opuštěné zvíře, zvíře v lidské péči, zařízení, chovatel viz § 3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. V žádném českém právním předpise není uvedeno, že jsou za útulek považována pouze zařízení, která jsou jako útulek výslovně označena. Za útulek je tedy nutno považovat všechna zařízení, která poskytují péči toulavým nebo opuštěným zvířatům v lidské péči, bez ohledu na to, zda je slovo „útulek“ obsaženo v jejich názvu. Za útulek jsou považována i zařízení, která jsou označena například jako depozitum, azyl, domov, sdružení, společnost, psinec, stanice, centrum, pension, hotel, záchytný kotec, pomoc v nouzi. Tento výčet je pouze příkladný. Za útulek jsou považována zařízení i s řadou dalších názvů. 2/3 Č. j. 16739/2010-17210 Pokud je poskytována péče toulavým a opuštěným zvířatům, musí ten, kdo tuto péči poskytuje, dodržovat podmínky stanovené právními předpisy pro provozování útulků, i když není výslovně označen jako útulek. Každý útulek i jiné zařízení, které poskytuje péči toulavým a opuštěným zvířatům, musí být provozován v souladu s právními předpisy, zejména s předpisy na ochranu zvířat proti týrání a veterinárními předpisy, tedy především v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

II. Reakce na materiál uveřejněný v médiích, který se zabývá otázkou, jak založit depozitum nebo útulek 

Toto vyjádření k problematice zřizování útulků a tzv. depozit vydalo Ministerstvo zemědělství především jako reakci na materiál, který byl uveřejněn v médiích a ve kterém se uvádí, že rozdíl mezi depozitem a útulkem spočívá v tom, že útulek musí podléhat veterinárním a hygienickým předpisům, musí projít kolaudací a schválením veterinární správy, je většinou samostatným objektem s vlastním názvem, personálem a provozním řádem. Dále bylo uveřejněno, že depozitum je naopak soukromý chov koček, který mohou mít jednotlivé fyzické osoby doma. Dále bylo v médiích uvedeno, že depozitum je výhodnější než útulek, jelikož je v něm méně zvířat, více času na péči o kočky a na fyzický kontakt s člověkem. Rovněž bylo uvedeno, že se depozitum nemusí nikde hlásit. K tomuto vyjádření uvádí Ministerstvo zemědělství následující. Z právních předpisů není možno dovodit, že by existoval rozdíl mezi útulkem a depozitem. Tvrzení uvedené v médiích nemá oporu v právních předpisech. Z výše uvedeného plyne, že zařízení je považováno za útulek, i když je označeno jako depozitum. Naopak materiál uveřejněný v médiích nabádá k obcházení právních předpisů a k vyhýbání se povinnostem, které jsou stanoveny právními předpisy. 

III. Ponechání si nalezeného zvířete 

Kdo si ponechá nalezené zvíře, vystavuje se možnosti postihu podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, nebo podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Kdo si úmyslně přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby, bude postižen za přestupek proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, dopustí se trestného činu zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku. Podle ustanovení § 135 občanského zákoníku platí, že kdo najde ztracenou věc – toulavé zvíře, je povinen je vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat toulavé zvíře obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jeho odevzdání, připadá věc – toulavé zvíře do vlastnictví této obce. Toto platí přiměřeně i věci opuštěné – opuštěná zvířata. 3/3 Č. j. 16739/2010-17210 

IV. Další materiály k problematice péče o toulavá a opuštěná zvířata 

Blíže k problematice útulků, toulavých a opuštěných zvířat viz například: • Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k ustanovení § 6 a 13 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, • Výzva ÚKOZ k povinnosti platit poplatek ze psů soukromými útulky pro psy, • Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k aplikaci § 135 občanského zákoníku ve vztahu k ochraně zvířat. Tyto materiály jsou k dispozici na internetových stránkách Ministerstva zemědělství – www.oz.mze.cz. Toto vyjádření Ministerstva zemědělství není právně závazné a Ministerstvo zemědělství jej vydalo s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ministerstva zemědělství na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.  

                                                           Ing. Jiří Machek v.r. ředitel odboru živočišných komodit MZV