Odchytová služba

 

Pro smluvní obce zajišťuje azyl Naděje 

odchytovou službu 24hod. denně 365 dní v roce.

 

 

 

 

 

 

Zákon 89/2012 sb. 

§ 1059

(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.

 

 

 

 

 

Provádíme i mimosmluvní odchyt toulavých zvířat :

 

1 hod. práce                               350 Kč

1 ujetý km                                      12 Kč

příplatky SO + NE, svátky,práce v noci ( 22.00 – 06.00 )  + 200 Kč

cena  se liší podle náročnosti odchytu, agresivity zvířete, místě odchytu, použité techniky, dle látky k sedaci nebo narkotizaci...

za pozdní zrušení výjezdu k odchytu bude účtován již ujetý počet km nejméně však 500 Kč

cena odchytu se může pohybovat v rozmezí  cca od 1000 - 5000 Kč

cena za odchyt není tudíž součtem ceny za práci pracovníka odchytové služby a dopravy 

Likvidace kadáverů

převozy zvířat -                                    1km -     12 Kč       

                                                                                              30 Kč za každou započatou 1/4hodinu čekání

                                                                                          200 Kč přistavení vozidla

hlídání psů - venkovní kotce                        do    3kg - 200 Kč

                                                                    10kg – 250 Kč

                                                                    25kg – 300 Kč

                                                         nad     50kg – 350 Kč

 

Za přijetí kočky nebo psa do útulu (pouze dle kapacity útulku) - 5000Kč

 

 

 

 

 

Čipování zvířat,

neustále se setkáváme s problémem, kterým je nalezené toulavé neoznačené zvíře. Těmto případům lze předcházet čipováním. Očipováním nehrozí zvířeti žádné větší riziko. Čip se aplikuje injekčně ne levou stranu krku.

Očipováním zvířete se zvýší šance na nalezení vašeho miláčka v případě ztráty!!

Číslo čipu je však nutné zaregistrovat v jednom z registrů, protože nezaregistrovaný čip znamená  neoznačené zvíře. U nás máme registrů více www.narodniregistr.cz, www.identifikace.cz, www.czpetnet.cz, nebo mezinárodní registr www.backhome.cz. Je na uvážení každého majitele který z registrů si zvolí. Některé registry mají registraci zdarma a jiné ji mají zpoplatněnou.

 

Označení mikročipem využijete pro :

-         bezplatný zápis do centrální evidence Národního registru majitelů zvířat a využívání následných služeb (bezplatný zápis mikročipy Datamars s českým národním kódem a mikročipem LifeChip (Destron Fearing)

 

-         vystavení pasu zvířete pro cesty do zahraničí

 

-         registraci místním úřadem, splnění podmínek vyhlášky a případné poskytnutí slevy na poplatku ze psů

 

-         chovatelskou evidenci psů a dalších druhů zvířat s průkazem původu

 

-         očkování a kontrolu vakcinace

 

-         pojištění

 

-         kontrolu a prokázání identity při cestování do zahraničí, případně exportu zvířat

 

Zákon 246/1992 sb.

§ 1

Účel zákona

(1) Účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem.
(2) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie1a)

·         a)   požadavky a podmínky ochrany zvířat proti týrání,

·         b)   práva a povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany zvířat proti týrání, včetně požadavků na jejich kvalifikaci a odbornou způsobilost,

·         c)   soustavu, působnost a pravomoce orgánů vykonávajících státní správu na úseku ochrany zvířat proti týrání,

·         d)   opatření pro ochranu pokusných zvířat, která jsou používána pro vědecké nebo vzdělávací účely.

§ 2

(1) Zakazuje se týrání zvířat.
(2) Zakazují se všechny formy propagace týrání zvířat.

§ 3

Pro účely tohoto zákona se rozumí

·         a)   zvířetem každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo,

·         b)   volně žijícím zvířetem zvíře, patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí,

·         c)   zvířetem v lidské péči zvíře, které je přímo závislé na bezprostřední péči člověka,

·         d)   hospodářským zvířetem zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací,

·         e)   zvířetem v zájmovém chovu zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník,

·         f)   handicapovaným zvířetem volně žijící zvíře, které je v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopno přežít ve volné přírodě,

·         g)   druhem zvířete vyžadujícím zvláštní péči druh zvířete v zájmovém chovu, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení, případně ošetřování,

·         h)   toulavým zvířetem zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele,

·         i)   opuštěným zvířetem zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal,

·         j)   pokusným zvířetem živý obratlovec, s výjimkou člověka, včetně samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, který je nebo má být použit k pokusům; za pokusné zvíře se považuje také zvíře, které je v ranějším stadiu vývoje, než je stadium samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných pokusů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození. Za pokusné zvíře se považují také živí hlavonožci,

·         k)   chovatelem každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová (dále jen „chová“) zvíře nebo zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo zoologické zahrady,1) provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá jejich veřejná vystoupení,

·         l)   utrpením stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt,

·         m)   nepřiměřenou bolestí bolest neodpovídající povaze potřebného zákroku,

·         n)   usmrcením jakýkoliv zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete,

·         o)   porážkou usmrcení jatečného zvířete1c) za účelem využití jeho produktů,

·         p)   utracením usmrcení zvířete, pokud možno bezbolestně, stanovenými veterinárními prostředky a vybavením, provedené veterinárním lékařem, nebo osobou pod jeho
kontrolou, nebo provedené v rámci schváleného projektu pokusů osobou odborně způsobilou k navrhování pokusů nebo projektů pokusů anebo osobou odborně způsobilou k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,

·         r)   utýráním přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého anebo jinou trýzeň zvířeti působícího jednání člověka, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázanými metodami (§5 odst.5 a §14 odst.1),

·         s)   kupírováním uší kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím ke změně vzhledu zvířete,

·         t)   pokusem jakékoli invazivní či neinvazivní použití zvířete pro pokusné nebo jiné vědecké účely se známým nebo neznámým výsledkem nebo pro vzdělávací účely, které může zvířeti způsobit bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození nejméně o intenzitě odpovídající vpichu jehly podle běžné veterinární praxe. Pokusem se rozumí rovněž jakýkoli způsob jednání, který má nebo může vést k tomu, že se zvíře narodí nebo vylíhne nebo že vznikne a je zachována geneticky modifikovaná linie zvířete v takovém stavu; usmrcení zvířete pouze pro využití jeho orgánů nebo tkání se za pokus nepovažuje,

·         u)   projektem pokusů pracovní program s definovaným vědeckým cílem, jehož součástí je jeden nebo více pokusů,

·         v)   zařízením stavba, budova, komplexy budov nebo jiné prostory, v nichž je provozována činnost se zvířaty; může se jednat o zařízení, která nejsou úplně oplocena nebo zastřešena, jakož i o pohyblivá zařízení,

·         w)   chovatelem pokusných zvířat fyzická nebo právnická osoba, která chová zvířata uvedená v §17f odst.1 pro následné použití k pokusům nebo proto, aby jejich tkáně nebo orgány byly použity pro vědecké účely, nebo která chová jiná zvířata především pro tyto účely, ať již v zájmu dosažení zisku či nikoli,

·         x)   dodavatelem pokusných zvířat fyzická nebo právnická osoba jiná než chovatel pokusných zvířat, která dodává pokusná zvířata pro použití k pokusům nebo proto, aby jejich tkáně a orgány byly použity pro vědecké účely, ať již v zájmu dosažení zisku či nikoli,

·         y)   uživatelem pokusných zvířat fyzická nebo právnická osoba, která používá pokusná zvířata k pokusům, ať již v zájmu dosažení zisku či nikoli,

·         z)   přepravou přesun živých zvířat v dopravních prostředcích,1a) včetně jejich nakládky, vykládky nebo překládky,

·         aa) intenzivním chovem chov, při kterém jsou využívány chovatelské metody, při nichž jsou hospodářská zvířata chována v takových počtech nebo hustotě, nebo za takových podmínek, nebo na takové úrovni produkce, že jejich zdraví a životní pohoda závisejí na častém dohledu člověka.

§ 4

(1) Za týrání se považuje

·         a)   nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly,

·         b)   podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům,

·         c)   z jiných než zdravotních důvodů

o    1.   omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis jinak,1f)

o    2.   podávat zvířeti potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují,

o    3.   omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete,

·         d)   vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení,

·         e)   podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled,

·         f)   cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti s výjimkou výcviku loveckého dravce ^1e, mimo výcvik a zkoušení psů norníků v umělých norách, používat jiných živých zvířat jako lákadel nebo nástrah, aniž by to vyžadoval lov1d), štvát zvířata proti sobě, aniž by to vyžadoval lov, výcvik nebo použití ovčáckého nebo pasteveckého psa, příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody nebo k činnosti uvedené v §14 odst.8; způsoby výcviku a zkoušení psů norníků v umělých norách, při kterých může dojít k přímému kontaktu se zvěří, stanoví ministerstvo vyhláškou,

·         g)   provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete, a to i v případě, že by uvedené zákroky byly provedeny za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod, nejde-li o případy uvedené v §7 odst.3 a 4, zejména

o    1.   kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy, zuby, jedové nebo pachové žlázy,

o    2.   z jiných než zdravotních důvodů řezat paroží nebo jeho části ve vývojové fázi živé tkáně,

o    3.   poškozovat kosti, svaly nebo nervy křídel ptáků starších 3 dnů tak, aby bylo zabráněno jejich létání,

·         h)   používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat,

·         i)   podávat zvířeti bez souhlasu veterinárního lékaře1f) veterinární léčiva a přípravky2) s výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou^1f) nebo úprava kopyt a podkovářské úkony, pokud nejsou prováděny osobou, která splňuje odbornou způsobilost podle zvláštního právního předpisu;10) za tyto zákroky se nepovažují paznehtářské úkony,

·         j)   vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy,

·         k)   chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,

·         l)   zasahovat do průběhu porodu způsobem, který neodpovídá obtížnosti porodu, zvyšuje bolest anebo poškozuje zdraví matky i mláděte,

·         m)   zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání,

·         n)   používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete prostředky, které zvířeti způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví,

·         o)   usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení,

·         p)   překrmovat nebo krmit zvíře násilným způsobem, nejde-li o zákrok nezbytný k záchraně jeho života nebo zachování jeho zdraví,

·         r)   používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný,

·         s)   opustit zvíře s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat,

·         t)   při manipulaci s živými rybami zbavovat ryby šupin nebo ploutví, vsouvat rybám prsty pod skřele do žáber nebo jim vtlačovat prsty do očnic anebo násilně vytlačovat jikry nebo mlíčí, pokud se nejedná o výzkum a umělý chov ryb a nejde-li o postup stanovený zákonem o rybářství a zákonem o ochraně přírody a krajiny1g)

·         u)   označovat zvíře vymrazováním s výjimkou ryb, a označovat zvíře výžehem, s výjimkou koní, stanoví-li tak zvláštní právní předpis1h),

·         v)   používat elektrický proud k omezení pohybu končetin nebo těla zvířete mimo použití elektrických ohradníků nebo přístrojů pro elektrické omračování a usmrcování zvířat anebo odchyt ryb podle zvláštního právního předpisu,1d)

·         w)   jiné tímto zákonem zakázané jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na zákroky nebo činnosti

·         a)   spojené s naléhavou potřebou záchrany života zvířat nebo lidí v naléhavých situacích záchranných prací podle zvláštních právních předpisů,1j)

·         b)   prováděné podle schváleného projektu pokusů.

(3) Ustanovení odstavce 1 písm.b) se nevztahuje na výchovu, výcvik a použití zvířete k plnění úkolů, stanovených ozbrojeným silám, bezpečnostním sborům nebo obecní policii zvláštními právními předpisy1k), jakož i na výchovu a výcvik psů prováděný chovatelskými sdruženími nebo organizacemi v rámci zájmové činnosti.

§ 28a

Zvláštní opatření

(1) Na návrh krajské veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím

a) nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav, nebo pokud je opakovaně týráno,

b) nařídit chovateli zajistit opatření ke snížení počtu zvířat včetně jejich usmrcení v souladu s tímto zákonem, dochází-li k jejich týrání,

c) nařídit chovateli pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat, a to do doby odstranění závad. Pozastavení činnosti není zákazem činnosti. Pozastavení činnosti nezahrnuje povinnost chovatele zajistit náhradní péči o zvířata. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o ukončení pozastavení činnosti na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje, zda došlo k odstranění závad,

d) nařídit vlastníkovi zvířete zajistit utracení zvířete odborně způsobilou osobou podle veterinárního zákona, pokud je dán důvod k usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2 písm. b),

e) nařídit chovateli umožnit provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a), c) a e) nemá odkladný účinek.

(3) Náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno.

(4) Náklady na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, ponese osoba, jež tento stav způsobila, i když přesahují hodnotu zvířete.

(5) Náklady spojené se snížením počtu zvířat nebo s utracením zvířat hradí chovatel.

(6) O nákladech podle odstavců 3 a 4 rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu. Na tuto skutečnost musí být vlastník v rozhodnutí o nákladech výslovně upozorněn. Stát zabezpečí péči o takové zvíře.

(7) Pokud je zahájeno správní řízení o zvláštním opatření, zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností vždy také řízení o správním deliktu; to neplatí, jestliže bylo zahájeno v dané věci trestní řízení. Rozhodnutí o zvláštním opatření nelze vydat, pokud je závažnost správního deliktu tak nízká, že je pokuta, která by měla být nebo byla zároveň uložena, na dolní hranici sazby stanovené za daný správní delikt.

§ 28b

Náhradní péče o týrané zvíře

(1) Rozhodnutí podle § 28a odst. 1 písm. a) musí kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahovat také stanovení podmínek k zabezpečení ochrany zvířete, po jejichž splnění bude zvíře vráceno vlastníkovi zvířete. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může na základě podnětu vlastníka rozhodnout o ukončení provádění zvláštního opatření a o navrácení zvířete vlastníkovi. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o navrácení zvířete vlastníkovi na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje splnění podmínek uvedených ve větě první.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud po posouzení všech okolností případu nelze předpokládat, že dojde k nápravě pachatele, a zároveň je nepochybné, že nebude v budoucnosti zabezpečena řádná péče o zvíře.

(3) Vlastník zvířete, kterému bylo oznámeno rozhodnutí o umístění zvířete do náhradní péče, je povinen zvíře obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností vydat. Není-li zvíře v určené lhůtě správnímu orgánu vydáno, může být tomu, kdo ho má u sebe, odňato. Za účelem odnětí týraného zvířete, je osoba, která odnětí provádí, oprávněna vstupovat do všech prostor, kde je zvíře chováno. O vydání nebo odnětí zvířete se sepíše protokol, v němž se uvede též popis zvířete.

(4) Náhradní péči zajišťuje osoba, která má zkušenosti s chovem daného druhu zvířat (dále jen „pečovatel“), na základě smlouvy uzavřené s obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Součástí smlouvy je rovněž povinnost pečovatele poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklady o nákladech spojených se zajištěním náhradní péče. Pečovatel je povinen starat se o zvíře s péčí řádného hospodáře.

(5) Pokud se v době náhradní péče narodí mláďata, vztahuje se na ně také rozhodnutí o zvláštním opatření. Jiné produkty a užitky zvířete vzniklé v době náhradní péče jsou vlastnictvím pečovatele.

§ 28c

Předběžná náhradní péče

(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může rozhodnutím nařídit předběžnou náhradní péči o týrané zvíře, jestliže lze ve správním řízení očekávat uložení propadnutí týraného zvířete, rozhodnutí o jeho zabrání nebo rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče. Toto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Prvním úkonem v řízení o předběžném opatření může být vydání rozhodnutí o předběžném opatření. Toto rozhodnutí je ihned po jeho vyhlášení vykonatelné. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Zvíře může být odebráno a umístěno do předběžné náhradní péče, i když není při vyhlášení rozhodnutí a odebírání zvířete přítomen chovatel zvířete. Ustanovení § 28b odst. 3 platí pro předběžnou náhradní péči obdobně.

(2) Není-li propadnutí týraného zvířete uloženo, nebo není-li rozhodnuto o jeho zabrání nebo umístění do náhradní péče, obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o vydání zvířete z předběžné náhradní péče na žádost chovatele.

(3) Za účelem zajištění předběžné náhradní péče o týrané zvíře může obecní úřad obce s rozšířenou působností uzavřít smlouvu o provádění předběžné náhradní péče s pečovatelem. Ustanovení § 28b odst. 4 a 5 platí pro předběžnou náhradní péči obdobně.

(4) Do doby, než je zvíře odvedeno do předběžné náhradní péče z prostor, v nichž je chováno, je uživatel těchto prostor povinen strpět v nich provádění činnosti, která je při péči o zvíře obvyklá. To platí i v případě, má-li být odvedeno zvíře již propadlé nebo zabrané.

(5) Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který předběžnou náhradní péči o zvíře zajišťuje, náleží náhrada nákladů, které účelně vynaložil na zajištění předběžné náhradní péče a na veterinární péči za účelem odstranění nebo zmírnění újmy na zdraví způsobené zvířeti týráním. Náhradu uvedených nákladů je povinen uhradit pachatel správního deliktu, bylo-li uloženo propadnutí týraného zvířete nebo rozhodnuto o umístění týraného zvířete do náhradní péče, nebo osoba, kterou nelze za správní delikt stíhat, bylo-li rozhodnuto o zabrání týraného zvířete.

(6) Pro předběžnou náhradní péči platí ustanovení správního řádu o předběžném opatření obdobně.

 

Zákon 246/1992 sb
§ 13b
Toulavá a opuštěná zvířata

(1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést

·         a)   informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči,

·         b)   finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku,

·         c)   odchyt toulavých a opuštěných zvířat osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona1f),

·         d)   podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich sterilizace.

(2) Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona1f), a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů.
(3) Obec může nechat trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona1f) toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Označení těchto psů hradí obec. Přihlásí-li se chovatel psa nebo zjistí-li jej obec, je povinen obci jí vynaložené náklady na označení toulavého psa nahradit.

Když agresivita u psa není způsobena špatnou výchovou, tak čím tedy?

Setkali jste se s agresivním psem? Jaké mohou být příčiny agrese a můsí být nutně příčina? 

Bezdůvodná agrese - téma, které je většinou zapovězené, důvod agrese hledají mnozí ve výchově, ale musí tomu tak vždy být? Oslovili jsme za vás MVDr. Hanu Žertovou, která se věnuje poruchám chování psů a koček, Petra Prokeše ze Záchranné a odchytové služby a svými příběhy ze života s agresivním psem nám přispěla Andrea Novotná a Adéla Bartlová. 

MVDr. Hana Žertová: Afektivní agrese

Jde o velmi vážné psychické onemocnění psů. Genetické dispozice k němu jsou prokázané, ale záleží hodně na prostředí a na zacházení již s březí fenou a posléze s čerstvě narozenými štěňaty. Čím více stresu, ať už z nevhodného prostředí nebo z nervózní a nepřátelské atmosféry, tím pravděpodobnější je, že onemocnění propukne. Samozřejmě má velký vliv i prostředí, výchova a zacházení, ale i výživa u nového majitele štěněte. Zpravidla se vyskytuje u psů-samců (já osobně jsem se s takto postiženou fenou ještě nesetkala). Navíc k prvním útokům dochází s nástupem fyzické a pohlavní dospělosti, proto veterináři usuzují na podstatný vliv testosteronu a většina takto nemocných psů bývá vykastrována.

 

Jelikož příznaky nejsou zcela konstantní (někteří psi nejprve začnou napadat vlastní ocas nebo nohu, jiní se zaměří na druhé psy, někteří hned přímo na majitele), odborníci uvažují o několika různých typech této agrese:

  • Jednak to může být porucha elektrických potenciálů některých center ve velkém mozku podobná epilepsii (proto také pes bývá nejprve poslán k veterinárnímu neurologovi na vyšetření a lékem první volby bývají antiepileptika). 
  • Druhá varianta je obdoba lidské schizofrenie (náhlá chorobná představa nějaké obrovské hrozby ze strany přítomného člověka nebo jiného psa), kdy porucha je na úrovni chemických neurotransmiterů. Pes skočí po majiteli nebo psu i zezadu, ve chvíli, kdy vůbec o nic nejde. Nereaguje na okřiknutí ani na údery, jako by nebyl vůbec přítomen v tomto světě. Kousnutí jsou velmi silná, dochází i trhání tkáně a opakovanému napadání, jakoby s úmyslem zabít. Diagnostika je možná jen na základě projevů, diagnóza je proto vždy tzv. suspektní, to znamená předpokládaná. 
  • Třetí možností, o které se uvažuje, je dystymie (stav subdeprese a podráždění) spojená s poruchou osobnosti. Ta se také velmi špatně diagnostikuje - pes nedokáže své chorobné vjemy a pocity popsat. Navíc někdy začíná například jako majetnická agrese, to znamená, že si pes náhle začne hlídat jídlo nebo nějakou vzácnost, i když to nikdy dříve nedělal. Buďto zuřivě vrčí u jídla, i když kolem nikdo neprochází, nebo napadá vlastní nohu či ocas, jako by mu chtěly jídlo vzít. Ty útoky jsou opět velmi razantní, pes je schopen si ocas téměř ukousnout. Zpočátku je možné ho vyrušit - pak se chová, jako by se probudil. Později však často zaútočí i na každého, kdo jej chce napomenout nebo vyrušit.

Mnohdy se příznaky prolínají - je tedy možné, že příčina spočívá v kombinaci výše zmíněných poruch ve velkém mozku.
Samozřejmě je třeba vzít v úvahu i diferenciální diagnózy (to znamená onemocnění, která mohou mít podobné příznaky). Sem patří například nádory mozku, hydrocefalus (hromadění mozkomíšní tekutiny v mozkových komorách a jejich tlak na mozkovou tkáň) nebo mozkové infekce, v prvé řadě vzteklina. Ta se však již na našem území mnoho let nevyskytuje. V případě mých pacientů postižených afektivní agresí byla tato onemocnění vyloučena a příčinu se nepodařilo přesně objasnit. 
Léčba spočívá jednak ve změně životních podmínek (odstranění všech možných stresorů z prostředí) a z podávání antiepileptik, antidepresiv, popřípadě antipsychotik. Může přinést dočasné zlepšení, ale jde-li skutečně o afektivní agresi, není možné ji trvale vyléčit. Proto všichni psi, kteří jsou ve svých záchvatech nebezpeční svému okolí, by měli být utraceni. Zdá se to kruté, ale když se zamyslíme nad tím, co vede psa k takovéto zuřivosti, musí to být velice silný vjem, naprostá hrůza, která ho nutí vraždit. Takový pes určitě není v pohodě a sám svými záchvaty trpí i fyzicky, zvláště pokud terčem jeho zuřivých útoků jsou vlastní končetiny, zdi, podlaha apod. 
Právě proto, že diagnostikovat toto onemocnění je velmi nesnadné, spousta majitelů otálí s eutanazií a utěšuje se, že u jejich kamaráda určitě jde o nějakou jinou poruchu. V každém případě jsou na místě nejvyšší možná bezpečnostní opatření. Bohužel znám případy, kdy pes měl druhý záchvat po půl roce, kdy všichni už na ten předchozí zapomněli.
Naštěstí se onemocnění nevyskytuje často. Ve své 15leté behaviorální praxi jsem se s ním setkala zhruba 10x, u různých plemen (labrador, zlatý retrívr, borderkolie, bulteriér, hovawart, west highland white terrier, kokršpaněl...). 

Vzhledem k dědičné dispozici by měl být výskyt afektivní agrese u psa s průkazem původu vždy hlášen poradci chovu daného plemene, aby bylo možné chovatelskými opatřeními zabránit šíření této poruchy.

MVDr. Hana Žertová, www.hanazertova.cz

 

 

 

Petr Prokeš: Když agresivita u psa není způsobena špatnou výchovou…tak čím tedy?

Mnoho z Vás může argumentovat, že bezdůvodná agresivita jednoduše neexistuje. Jistě Vám vyvstanou na mysli různé příhody, kdy buďto nezkušený kynolog přímo svým chováním dal psu důvod k pokousání nebo kdy celkově výchova psa páníčkovi moc nešla a ten mu jednoho krásného dne přerostl přes hlavu. Ano, u klasické agrese je příčin mnoho a mnoho nám jich zůstane skryto, jednoduše proto, protože na sto procent pochopit myšlenkové pochody psa v různých situacích opravdu nedokážeme. Pro dnešek se pokusíme oprostit od „normálních a vysvětlitelných“ důvodů agrese, jako je špatná výchova dominantního zvířete, dávání obličeje ke psu, zuřivost při některých projevech, špatné zkušenosti a podobně. Taktéž je nutno oprostit se od konkrétních případů. Které sami známe anebo jsme zaslechli a pokusíme se zaměřit na agresi „nepochopitelnou.“

Tyto projevy bývají velmi nebezpečné hned v několika ohledech. V první řadě – přichází bez varování, jako blesk z čistého nebe. Pes se tváří přátelsky, vrtí ocasem, nechá se pohladit a najednou bez jakéhokoliv varování tvrdě zaútočí. Nezavrčí, ani chlupy nenaježí, neztuhne, jen si uvědomíte zákus a přemýšlíte jak se zubů zabořených do vlastního masa zbavit a zároveň si říkáte - co jsem udělal špatně? Anebo dva psi, absolutně nekonfliktní, ještě nejlépe pes a fena, společně si hrají třeba měsíc den co den. Až najednou bez jakékoliv záminky jeden z nich vylítne a velmi razantně na druhého psa zaútočí. Kde je problém? Vždyť to bylo úplně bez příčiny? Při čekání ve veterinární ordinaci si donekonečna přehráváte vzniklou situaci a krk by jste dali za to, že nebyl žádný podnět, který by mohl iniciovat takovou zuřivost. Žádné vyříkávání si místa ve smečce, žádný souboj o klacíček, fenka nehárá široko daleko, ani jeden pes žádný deprivant, a dokonce ani jeden jediný vyzývavý nebo drzý pohled, a přesto se to stalo. Dokonce nezazněla žádná siréna, žádný odstřel v lomu nebo blízká bouřka, žádný kolísavý tlak. Jak to? Proč to? Dá se to nějak dopředu zjistit, případně co s tím?

 

Může se jednat o takzvanou idiopatickou agresivitu (agrese z neznámých příčin). Takový útok bývá velmi brutální, intenzivní, pes v takové chvíli je schopen vyvinout neuvěřitelnou sílu. Útok obvykle přijde velmi náhle a většinou dopadá špatně, protože se jedná o neočekávaný útok. Pokud dojdete k závěru, že nemohlo být nic racionálně vysvětlitelného, co by mohlo učinit útok „omluvitelným,“ je rozhodně na čase navštívit veterináře a dopodrobna mu problém vysvětlit tak, aby i lékař pochopil, že se asi jedná o trochu komplexnější problém, než že měl pes moc volnou ruku. Velmi důležité je prostředí a psychická kondice lidí, kteří jsou s takto agresivním psem v dennodenním přímém kontaktu. Tuto část považuji jako nejdůležitější prvek analýzy agresivity u psa. Hned vysvětlím proč. Je zcela přirozené být opatrný, a to ať vůči sobě, nebo vůči ostatním. Pokud se pes projevil agresivně, chováte se k němu jinak. O to hůř, jestli máte ještě další psy. Pes perfektně a neomylně rozeznává i malinké nuance ve Vašem chování. Zatímco „normálního“ psa necháte volně na zahradě, agresivního budete pořád kontrolovat, budete nervózní, samozřejmě se o agresivitě svěříte svým známým, ti se ho budou bát také a na problém je zaděláno. Vysvětlím proč. Představte si, kdyby o Vás někdo řekl v práci, že třeba máte nějakou infekční chorobu, nebo že jste něco odcizili. Nikdo Vám nemusí nic říct a přesto zcela neomylně budete vědět, že je něco sakra špatně. A totéž je u toho psa. On by moc chtěl, aby byl v přirozeném a klidném prostředí, ale nemá důvěru a od toho se vše odvíjí. A on to vnímá a stresuje ho to, zatímco my si to neuvědomujeme. Sám za sebe můžu doporučit jediné. 

 

 

Jediné kouzlo všech odchytů, jediný trik na agresivní psy a alfa a omega pracovníků odchytových služeb je – naprostý, bohorovný vnitřní klid, pokud jdete s takovým psem něco dělat. Pokud budete nervózní, roztěkaní, pořád budete poškubávat vodítkem, psa napomínat a přenášet na něj svou vynervovanou náladu, tak si sami říkáte o pořádný kousanec. Pokud dokážete tedy pro psa zajistit i přes povědomí o jeho agresivitě vhodné prostředí a chcete na něm dále pracovat, zvažte fakt, že 100% těchto případů končí špatně. Buďto euthanasií, anebo odsouzení k doživotnímu kotcovému vězení maximálně s vycházkou na vodítku dvakrát denně. Těžko říct, co z toho je horší. Pokud i tak chcete dát takovému psu šanci, tady je jakýsi návod, co by se mělo všechno udělat. 
Mělo by dojít k velmi důkladnému a cílenému vyšetření zvířete. Vylučují se formy epilepsie (záchvat typu petit-mal nemusíme ani postřehnout, a pes na něj reaguje stresovým útokem na cokoliv, co je poblíž), vyšetřuje se zrak, měří se nitrooční tlak, reakce na všechny možné podněty,kontrolují se zuby a celá ústní dutina, zkrátka dělají se všechna vyšetření potřebná k tomu, aby se s co možná nejvyšší pravděpodobností vyloučila stresová reakce na cokoliv. Mnozí lidé trpící epilepsií popisují tzv. auru – vjem, jež předchází záchvatu. Může se jednat o mžitky před očima, různé barevné „halucinace,“ skvrny v zorném poli atd. Může dojít k tomu, že si pes uvědomuje, že pokud vidí tzv. auru, přijde brzy nepříjemný záchvat. A on neví co nebo kdo působí ten ošklivý stav. Proto útočí. Ale abychom vše nesváděli na epileptiformní záchvaty, máme tu konkrétní příklady zvířat, i kterých byla epilepsie či podobné onemocnění vyloučeno. Velmi nákladná magnetická rezonance neprokáže ani nejmenší patologické změny na mozku, všechna vyšetření jsou v naprostém pořádku, a přesto se u psa projeví tak intenzivní projev zuřivé agresivity, že člověk jen nechápavě kroutí hlavou. V takovém případě je nutné uvažovat vylučovací metodou, a nejlépe ve třech samostatných skupinách. 
 

První

skupina: 
 

Mám psa od štěněte, anebo až od staršího věku? Vím stoprocentně, že problém není špatnou výchovou? (špatnou zkušeností od předchozího majitele, špatná vzpomínka na člověka na kole, s holí….). Už se to někdy stalo? Pokud ano, bylo to vždy na konkrétního člověka, nebo v konkrétní situaci? Pokud ano, nezbývá než analyzovat dál podrobnosti,(útočí jen na muže/ženy, jen v určitém prostředí, jen v určitém období – například když hárají feny, po velké fyzické zátěži…)Není možné, že pes dospívá a buduje si jen svou pozici ve smečce? Nezačal se pes nedávno učit tzv. obrany? Nebyl na psa vyvíjen v poslední době velký nátlak a požadavky na výkon? (závody atd….) Pokud ne, je evidentní, že problém není způsoben výchovou nebo podobnými vlivy, a musíme tedy pátrat v okruhu otázek z druhé skupiny, a to je zdravotní stav. 
 

Druhá

skupina: 
Je pes zdravý? Jaké jsou výsledky všemožných vyšetření? Neměl pes klíště? (borelióza a následné bolesti…) Nemá pes blechy? Kolikrát se to stalo? Nemohl něco sežrat, přiotrávit se…?Uvědomme si, jak má oproti nám pes vyvinuté smysly, nemohl skutečně být spouštěcím mechanismem nějaký okolní vliv působící na smysly? ( budete se divit, ale i trvalý zápach s fabriky dělá svoje). Nemůže mít pes pocit frustrace? Pokud vyloučíme skutečně objektivně všechny zdravotní příčiny, zbývá poslední část.

 

 


Třetí

skupina: 
sem patří zdánlivě nepodstatné maličkosti, které jsou ale velmi důležité. Snažíme se zjistit všechny odchylky od normálu, co se prostředí týče. Co je jinak? Nebylo zemětřesení (i velmi, velmi vzdálené)? Jaká je fáze měsíce? Co roční období, nehárají fenky, nejsou moc blízko srny či divočáci? Nedošlo například k úmrtí v rodině, nebo jiné emočně vypjaté události? 
Pokud si na všechny tyto odpovědi odpovíme ne anebo odpovědi nemohou přinést rozluštění toho, proč je pes tímto specifickým způsobem agresivní, zbývá jediné - CT vyšetření, magnetická rezonance, pokud ji nepodstoupíme, protože je velmi nákladná, nezbývá tedy nic jiného, než nechat psa vykastrovat, anebo podstoupit tzv. chemickou kastraci. Bohužel, ani ta v těchto případech nepřináší žádné zlepšení. V tom případě máte před sebou psa s tzv. vrozenou agresí, někdy se tomu říká idiopatická agrese (z neznámých příčin).

Na závěr: Též jsem byl jeden z mnoha, kdo vždy tvrdil, že pes nikdy bezdůvodně nezaútočí. Vždy musí být důvod, jen ho nevíme. S údivem jsem koukal na mnohá videa, kdy lidé vytáčí malé psíky k nepříčetnosti a baví se tím, jak cení zuby a vrčí, poznal jsem desítky případů extrémně rozmazlených psů, kteří bez váhání okamžitě napadli majitele v tu chvíli, kdy přesně v pět nedostali svůj keksíček. Viděl jsem také spoustu těch, kteří cíleně ze psů dělali zabijácké bestie, a pak se jich rychle zbavovali, protože se jich sami báli. Znám vědecky popsaný případ, kdy policejní pes těžce pokousal obsluhu psince zdánlivě bezdůvodně, teprve později se ukázalo, že jeho pán byl v ohrožení života, pes mu chtěl za každou cenu pomoci a ošetřovatel mu samozřejmě v útěku bránil. Za dobu asi 6ti let, kdy provozuji odchytovou službu a dostanu se tak často do kontaktu s „agresivními“ psy si dovolím tvrdit, že to tak není. Skutečně existují psi, kteří prostě jsou a budou zlí, a vypadá to, že být zlí je jejich jediný smysl na tomto světě. Půl roku budou úplně v klidu s vámi kamarádit, a pak vás jen tak brutálně napadnou. Anebo jsou zlí naprosto permanentně, a klidně pokoušou i závoru na železničním přejezdu za to, že se pohnula. Oba dva případy jsem zažil. Podotýkám, že takový pes je stejně bezpečný jako nevybuchlá letecká puma. Nikdy nemůžete takového psa nikomu svěřit, protože se nechcete dočíst v novinách, že pes v Horní Dolní sežral majitele i s botami. Očkování bude probíhat tak, že Vám veterinář pouze podá injekci s vakcínou, a vy jí aplikujete psovi s košíkem a na odchytové tyči, jen aby se něco nestalo. Nestane se nic, a ještě se bude dotčeně koukat, co si to o něm myslíte. No a za dva dny, až na něj zavoláte, že máte nějakou ňamku, tak vás jen tak pokouše. Bezdůvodně. Anebo že by si tu injekci pamatoval? Kdo ví? Jedna pozitivní zpráva na závěr – takhle zlý pes je asi tak jeden z tisíce. Ale jsou.

Petr Prokeš, Záchranná a odchytová služba

 

                                                         Strava pro psy

                                https://www.stream.cz/jidlo-s-r-o/10009541-konzervy-pro-psy-a-kocky#nejnovejsi