Rady a informace

 

Jak postupovat, když Vám uteče pes?

Ø Neváhejte a kontaktujte na tel.: 737 866 279 útulek Azyl NADĚJE - Hospic , Pchery u Kladna, kde se můžete optat, zda pes již není v tomto zařízení umístěn, popřípadě, zda již psa, kterého hledáte, někdo již nenašel nebo neohlásil, že má psa u sebe, kdyby ho někdo hledal.

Ø Údaje při hlášení ztraceného psa jsou důležité, proto jim věnujte patřičnou pozornost:popis psa, místo, kde došlo k útěku psa, telefonické spojení na majitele, adresu majitele psa, sdělit zda se nejedná o agresivního psa.

Ø Důležité je velmi důkladně prohledat okolí místa, kde pes utekl.

Ø Sledovat internetové stránky Azylu NADĚJE. Je, možné, že později někdo psa do Azylu NADĚJE přivede a předá pracovníkům Azylu.

 

Agresivní chování psa:

Ø Projeví-li pes agresivní chování, nesnažte se psa za každou cenu odchytit!!!! Sami, buďte ve střehu a k psovi se nepřibližujte.

Ø kontaktujte jeden z těchto subjektů:

linku 156 – Městskou policii

linku 158 - Policii ČR

Ø Při nalezení klidného psa, informujte majitele, pokud Vám není znám, snažte se vyrozumět zařízení, jako je Azyl NADĚJE popřípadě nejbližší podobné zařízení - útulek, který je pro spádovou oblast určen, a psa předejte proti předávacímu protokolu.



 

 

1. Jak odnaučit pejska z útulku útěkům?

Někteří adoptovaní psi jako by si nevážili dobrého bydla a při každé příležitosti se snaží utéct. Co je k tomu obvykle vede?

Touha najít bývalého pána

Někteří psi jsou svým pánům nesmírně věrní a oddaní a nedokážou na ně zapomenout ani po dlouhé době. Cokoli jim připomene bývalý život (místo, činnost – např. cesta dopravním prostředkem, osoba, zvíře) může vyvolat snahu utéct a vrátit se k bývalému majiteli.

Pro nápravu bych doporučila psa důkladně zaměstnat nějakou pravidelnou radostnou činností, pro kterou má vlohy a která jej baví. Bude však nutné mít psa stále pod kontrolou a dobře označeného.

Hormony

Psi i feny se obvykle ve zvýšené míře toulají v době hárání, tedy brzy na jaře (únor, březen) a začátkem podzimu (srpen, září). Nejspolehlivějším opatřením je kastrace.

Nuda, touha po společnosti

Bývá příčinou toulání především mladých činorodých psů, kteří nemají doma parťáka a práci. Hledají pak venku zábavu – přidají se k lidem nebo psům, kteří jsou k nim přívětiví, a hrají si s nimi.

Hlad

Přestože váš pes dostává dostatek kvalitní stravy, může jej něco neodolatelně přitahovat k popelnicím a hromadám odpadků. Někdy je to jen následek dlouhého hladovění nebo zažitý zlozvyk, jindy vážné onemocnění (porucha činnosti štítné žlázy, cukrovka). Poraďte se s vaším veterinářem a nechte psa důkladně vyšetřit. Je-li zdravý a přesto utíká za jídlem, dopřejte mu doma plnicí hračky s náramně chutnou náplní.

Lovecká vášeň

Jsou psi s velmi silným loveckým instinktem, kterému nedokážou odolat. Pak mohou způsobovat ohromné škody nejen v lese, ale také na dvorcích a pastvinách sousedů. Rozvinuté lovecké chování nelze spolehlivě odstranit. Takové psy je třeba řádně zabezpečit.

Strach ze samoty

Bývá častou příčinou útěků právě útulkových psů, ať držených v bytě (dokážou se prokousat dveřmi nebo proskočit zavřeným oknem!), nebo venku na zahradě (utíkají za autem, jedou autobusem). Strach ze samoty je třeba řešit cíleným cvičením, popřípadě i pomocí medikamentů.

2. Jak naučit psa z útulku správné komunikaci a důvěře?

Dospělý pes z útulku už má určité zkušenosti s komunikací s lidmi a jedná podle toho, co se mu v minulosti nejlépe osvědčilo. To znamená, že některý pes na určitý způsob vašeho chování bude reagovat radostně a pozitivně, jiný, který nemá s lidmi pozitivní zkušenosti, naopak bázlivě nebo dokonce agresivně. Je proto potřeba být zpočátku opatrní, nespěchat s mazlením a chováním, ale pomalu se učit vzájemně „číst“, co ten druhý zamýšlí a co chce svému protějšku sdělit.

Psi se mezi sebou dorozumívají pomocí hlasu, pomocí feromonových vůní z různých pachových žláz na těle, ale především postojem těla a výrazem obličeje. Hlasovým projevům většinou porozumět dokážeme, feromony naopak nedokážeme téměř vůbec vnímat, a řeči těla se musíme naučit.

Pes, který dává najevo radost a přátelství, vrtí ocasem nebo dokonce celou zadní částí těla, přední část těla naopak sníží, uši i ústní koutky stáhne dozadu, jakoby se usmíval, sám se k vám přibližuje a snaží se vás olíznout. Takovému můžete nabídnout ruku k očichání a malý pamlsek, a pokud o to stojí, můžete ho i pohladit. S pomocí pamlsků nebo hraček jej pak učíte základní povely nutné pro společný život, a to nejlépe tzv. modifikací chování třeba s pomocí klikru, tak aby se sám snažil přijít na to, co od něj chcete, a zasloužit si odměnu.

Nedůvěřivý a bázlivý pes rozpačitě přechází nebo přikrčeně stojí, uhýbá pohledem, a když se jej chcete dotknout, téměř si lehá, zvedá tlapku, snaží se odplížit pryč nebo zalézt do skrýše. Tím říká: „Bojím se tě, nechoď blíž a nesahej na mne.“ Pokud byste těchto signálů nedbali, může i vycenit zuby, zavrčet a chňapnout. Jestli jej však předchozí majitel za podobná gesta trestal, bude jednat zkratkovitě a kousne bez varování. Je na vás, abyste mu ukázali, že nejste nebezpeční – povolte ramena, otočte hlavu a celé tělo bokem k němu a zadívejte se do zdi nebo do okna. Tím říkáte: „Nemám v úmyslu tě ohrožovat, mám docela jiné starosti.“ Kontakt je pak nejlepší navázat pomocí jídla. Zkuste prvně trousit pamlsky za sebe na zem, pak je nabídněte z ruky, ale dozadu, bez pohledu na psa. Pak ruku s pamlskem nechte u boku a zkuste, jestli vás pes bude následovat. Pokud ano, bývá vyhráno. S pomocí pamlsků jej zvyknete na jméno a pomalu jej učíte vám důvěřovat a plnit jednoduché úkoly. Vše v klidu, bez nátlaku a trestů. Pro začátek je lepší takto bázlivým psům nechat připevněný měkký obojek s vodítkem i doma, abyste je mohli snadno vyvést ven k vyvenčení a nestresovali je odchytáváním.

3. Jak naučit pejska, aby neloudil a nekradl jídlo?

Pokud pes nebyl nikdy vychováván k tomu, aby lidské jídlo nechával na pokoji, je z jeho pohledu docela v pořádku, když si „nehlídané“ jídlo vezme. V přirozeném psím společenství se totiž obvykle jako první nasytí vůdce smečky. Někdy demonstruje své postavení tím, že jídlo už sice nejí, ale leží opodál a hlídá si je nebo je přenáší z místa na místo. Ovšem pokud odejde, patří jídlo podřízeným - konečně se mohou také najíst.

Když budete psovi dávat důsledně veškeré jídlo jen do jeho misky a plnicích hraček a dáte mu srozumitelně najevo, že všechno ostatní jídlo patří vám, máte naději, že váš na chvilku opuštěný oběd stejně jako buchty chladnoucí v pekáči na okně zůstanou nedotčeny. Někteří psi jsou však náramní jedlíci a mlsouni, stejně jako lidé. Necháte-li volně položené jídlo na dostupném místě, bývá pro takového psa pokušení příliš veliké a nedokáže mu odolat. Také psi trpící cukrovkou nebo poruchou funkce štítné žlázy, stejně jako březí a kojící feny mají stále hlad a zhltnou vše, co je k jídlu. Pokud je takovéto chování časté nebo se vyskytne u psa, který dříve jídlo nikdy nekradl, je na místě probrat to s veterinářem.

Někdy mají psi pro nás dost odporné a nepochopitelné choutky – požírají výkaly, ať už vlastní, nebo jiných psů, zvířat i lidí. Co je k tomu vede? Toto chování bývá častější u fen, proto se usuzuje, že to souvisí s přirozeným instinktem feny udržovat čistý pelíšek po porodu štěňat. Možnou příčinou může být i atavistické chování - psi vždy požírali vnitřnosti kořisti i s jejich obsahem. Dále to může být hlad, ale také nuda, zvláště u psů držených v kotci nebo na malém dvorku bez možnosti jiné „práce“.

Dělá-li to pes doma nebo v kotci, je třeba jej pravidelně věnčit a okamžitě uklízet případné výkaly. Zároveň by měl mít dostatečně atraktivní plnicí hračky. Je-li to problém hlavně na procházkách, nezbývá, než mít psa stále na očích a korigovat jeho pohyb. Jakmile něco zavětří, už je třeba jej přivolat a nabídnout zajímavější objekt: pískací hračku, míček, pamlsek. Sypání pepře a jiných ostrých a odpudivých přípravků na nastražené exkrementy obvykle nebývá účinné.

4. Jak naučit psa z útulku čistotnosti?

Někteří psi nebyli vůbec vedeni k čistotnosti nebo žili v prostředí, kde nemohli být čistotní (v malém prostoru bez pravidelných vycházek). Jejich svěrače nejsou trénované na zadržení moči a trusu a povolí v okamžiku, kdy pes pocítí potřebu, ať je v tu chvíli kdekoli. Takové psy je třeba postupně čistotnosti naučit.

Postupuje se podobně jako u malých štěňat. Místnost, kde pes po převážnou dobu bude, by měla mít povrch, který se snadno uklidí. Na podlahu je vhodné prostřít několik savých podložek pro štěňata. Psa vyvádějte k vyvenčení v době, kdy je nejvíce pravděpodobné, že bude mít fyziologickou potřebu. To znamená ihned po vyspání (než se oblečete, je dobré psa na chviličku uvázat a nenechat jej pobíhat po bytě), do 10 minut po hře a dovádění, popřípadě po větším napití, a zhruba za jednu až dvě hodiny po vydatnějším jídle. Voďte jej tam, kde obvykle močí a kálejí i jiní psi – to jej může pozitivně stimulovat.

Někdy je třeba vzít psa ven i během noci. Nejlepší je vysledovat, kdy zhruba pes udělá v noci loužičku nebo hromádku. Na tu dobu si nařiďte budíka a vezměte psa ven. Každou noc vstanete o 15 minut později, až se pes naučí zadržet moč a výkaly do rána.

Bázliví nebo příliš nervózní psi se někdy těžko vyprázdní dokonale – stále je něco ruší. S takovými je lepší jít na procházku nadvakrát, to znamená zhruba po deseti minutách po návratu z první procházky udělat ještě jednu kratičkou, na nějaké klidné místo.

Veškeré tresty a lamentování v souvislosti s vyměšováním jsou kontraproduktivní a problém jen zhoršují. Pes začne močit „tajně“, tak abyste ho při tom neviděli. To pak vede ke stresu a trápení na obou stranách. Proto je lepší doma na určitém, psovi dobře dostupném místě trvale prostírat savou podložku pro případ, že by pes např. dostal průjem nebo měl nachlazený močový měchýř. Představte si sami sebe v podobné situaci a bez přístupu k záchodu!

5. Jak odnaučit psa stereotypnímu chování?

Za stereotypní označujeme takové chování, které pes vykazuje velmi často nebo v určitých časových sekvencích, a to bez zřejmé příčiny a cíle. Obvykle začíná jako normální součást chování – olizování tlapek, běhání kolem plotu, točení se za ocasem, škrábání určitého místa na těle, chytání much nebo honění záblesků světla, tzv. „prasátek“. Časem se však vyvine nutkání a pes nad sebou ztrácí kontrolu. Postupně bývá stále těžší jej z jeho stereotypie vytrhnout a zabavit jej něčím jiným. Příčin takového chování může být více:

Prostředí

Prostředí, které je velmi chudé na podněty nebo se v něm vyskytuje nějaký velmi silný podnět, na který si pes vytvoří stereotypní reakci. Usuzuje se tak proto, že u volně žijících zvířat nebylo takovéto chování nikdy pozorováno, zatímco u zvířat držených v zajetí (např. v ZOO) a u zvířat domestikovaných je poměrně časté.

Stres

Silný stres a úzkost mohou být také příčinou. Ve stereotypním chování pak hledá pes úlevu (obdoba okusování nehtů ze stresu a nervozity u lidí).

Psychické poruchy

Psychické onemocnění, nazývané obsedantně-kompulzivní porucha. Pes trpí chorobnou představou, která jej stále pronásleduje (např. neexistující mouchy).

Řešení se odvíjí od zjištěné nebo pravděpodobné příčiny. Doporučuje se obohatit nebo nejlépe docela změnit prostředí a denní režim psa. Zaměstnat jej vhodnými hračkami, vydatnými procházkami a přiměřenými úkoly. Zbavit jej stresu a úzkosti, ať už změnou zacházení, cíleným cvičením nebo pomocí léků. Pokud je pes při svém záchvatu stereotypního chování nebezpečný svému okolí (agrese, nekontrolovaný pohyb), nezbývá někdy nic jiného, než jej uspat.

6. Jak naučit psa z útulku vycházet nekonfliktně s ostatními zvířaty?

Máte-li doma psa a pořizujete-li si k němu kamaráda, buďte opatrní. Volte raději jiné plemeno, rozdílnou velikost, povahu a pokud možno i pohlaví. V takovém případě je samozřejmě optimální nechat jednoho z nich vykastrovat.

Zpočátku si nového pejska příliš nevšímejte a nechte starého psa trochu „machrovat“. Nesmí však toho nového vyloženě napadat, jen mu ukázat, kde jsou mantinely. Musí mít každý svůj vlastní pelíšek i misky, nejlépe v jiném konci místnosti. Za pár dnů si psi vyjasní vzájemné postavení a zvláště na procházkách budou nerozluční. Spousta útulkových psů se chová velmi nevrle k ostatním pejskům, které potkávají venku. Může to být tím, že tito psi nebyli správně socializováni, nechodili na procházky, neznají „psí zdvořilostní fráze“ nebo vůbec neumějí se psy komunikovat. V dospělém věku se už tento nedostatek špatně dohání. Kamarádit s jinými psy asi nikdy nebudou, ovšem neměli by se k nim chovat agresivně.

Svého nového psa, který nemá vžité sociální chování, držte na vodítku a pohybujte se nejprve daleko od jiných psů. Jen velmi pomalu se zkoušejte přibližovat tak, aby váš pes zůstal stále klidný. Jakmile začne projevovat nervozitu nebo agresi, vraťte se kousek zpět. Naučte jej chodit u nohy, zaujměte jej hračkou nebo pamlskem, chvalte klidné chování. Majitele volně pobíhajících psů požádejte, ať si je uvážou.

Horší bývá naučit problémového psa klidnému soužití s kočkami, králíky a drůbeží. Pokud zjistíte, že má velmi silné lovecké chování, raději jej hned vraťte zpátky – takový pes většinou nikdy není docela spolehlivý. Jak poznáte, že zvládnout jeho lovecké pudy je nad vaše možnosti? Uvidí-li kočku nebo drůbež, třese se, kňučí, není schopen a ochoten myslet na nic jiného, než jak „svou kořist“ prohnat. Přestože se ve vaší přítomnosti může chovat vzorně, sám na dvorku dokáže způsobit katastrofu… Ve volné přírodě jistěte psa vždy šňůrou. Nevíte, jestli se nějakou dobu nemusel živit lovem. Lovecká vášeň je velmi silná, a pokud si pes již něco ulovil a okusil vzrušení z lovu, obvykle se k němu velmi rád vrací.

7. Není samotné kočce v domácnosti smutno?

Kočka dokáže docela dobře žít v domácnosti sama jako jediné zvíře, aniž by strádala, pokud má dost pozornosti a zábavy. Uvažujete-li o druhé kočce, měli byste dbát na pár základních zásad, aby se kočičky dobře snesly a jejich soužití přinášelo radost jim i vám.

Ideální je pořídit si najednou dvě koťata. Čím mladší kočky jsou, tím lépe se sžijí. Pořizovat kotě ke staré kočce je vždy riziko – kotě si chce hrát, zatímco stará kočka už chce mít klid. To může vést ke stresu a nepohodě obou. Pohlaví je lépe zvolit opačné – tedy ke kocourovi kočičku a naopak. Oba by měli být včas vykastrovaní. Hodně také záleží na povaze obou koček. Druhou kočku vybírejte tak, aby byla povahou podobná té první – tedy ke klidné kočce druhou klidnou, k divochovi druhou aktivní kočku.

Každá kočka potřebuje mít svoje skrýše, kam může odejít a být sama, když nemá náladu na společnost. Proto by měl být byt, kde je více koček, dost prostorný, aby kočky mohly mít své soukromí. Menší prostory lze pro kočky upravit vertikálně do několika úrovní nad sebou, aby na sebe kočky navzájem neviděly a měly pocit, že jsou dobře schované.

Zatímco u jídla se kočky většinou dobře snesou a odpočívat dokážou přitulené jedna k druhé, záchod by měly mít každá svůj a k tomu ještě alespoň jeden navíc. Některá kočka se totiž vyhne záchodu, který už před tím použila jiná.

Při adopci nebo koupi nové kočičky dbejte na její zdravotní stav. Poraďte se s vaším veterinářem a nechte nové kočce udělat testy na FeLV (virus kočičí leukémie) a FIV (virus kočičí imunodeficience – kočičí AIDS) dříve než ji přinesete domů, abyste neohrozili nákazou svou první kočičku. Také komplex kočičí rýmy je dobré přeléčit a kočku naočkovat dříve, než dáte obě dohromady.

8. Jak naučit psa z útulku vycházení s lidmi?

Někteří psi získali v bývalém domově zlou zkušenost například s hlučnými muži, s opilými lidmi, s krutými dětmi. Pokud se u vás doma setkají s někým, kdo jim svým vzhledem nebo chováním připomene předchozí trápení, mohou se chovat bázlivě nebo agresivně. Požádejte takové členy rodiny, aby se drželi od psa dál a vůbec si ho nevšímali. Pes se musí sám přesvědčit, že nyní už mu žádné nebezpečí nehrozí. Mohou jej zkusit krmit, nejprve jim pamlsek hodit na zem, pak nabídnout z ruky. Zpočátku se nesnažit psa pohladit a vždy mu umožnit ústup na jeho místečko. Zvláštní opatrnosti je potřeba u dětí a starých lidí, kteří se chovají jinak než běžní dospělí (mají trhané pohyby, jsou hluční, mají v ruce hůl apod.) a mohou tedy u psa vyvolat pocit ohrožení. Navíc nedokážou správně vyhodnotit varovné signály psa a často je ignorují, což by mohlo vést k poranění.

Na vycházkách nejprve otestujte, zda je pes k lidem přátelský a sám rád navazuje kontakt. S takovým psem pak nebývají problémy. Jen nedoporučuji nechat jej krmit cizími lidmi, aby pak neloudil. Pokud je spíše ostražitý nebo dokonce vyjíždí po chodcích, běžcích či cyklistech, vždy se jej snažte zaujmout nějakou hračkou nebo pamlskem, když máte míjet jiné lidi. Jde-li pěkně u nohy soustředěný na vás, chvalte, odměňujte. Jakýkoli náznak agrese hned ostře okřikněte a řekněte psovi jasně, co od něho očekáváte – klidnou chůzi vedle vaší nohy. Chová-li se pes bázlivě a snaží se kolemjdoucím vyhýbat nebo před nimi prchat, bude lépe s ním pro začátek chodit na klidnější místa, najít vhodnou motivaci (hračku, pamlsek) a pomaličku zátěž zvyšovat. Rozhodně nedoporučuji vzít ustrašeného psa hned na rušné místo s tím, že si musí zvyknout. To by mohlo vést k panice a pes by se mohl vyvléknout z vodítka a utéci nebo by vám přestal důvěřovat a odmítal by chodit na procházky.

Pes si určitě brzy začne vážit dobrého bydla a může začít vykazovat teritoriální chování, to znamená, že bude štěkat, kdykoli půjde někdo po chodbě, a poletí se štěkotem ke dveřím, když někdo zazvoní. Usměrněte jej hned na začátku. Dejte mu jasně najevo, že na lidi procházející po chodbě se neštěká – zatleskejte, zarachtejte plechovkou, plácněte novinami do stolu, prostě řekněte si o jeho pozornost. Pak jej pošlete v klidu na místečko a pochvalte ho. Při příchodu návštěvy může krátce zaštěkat a upozornit, že někdo přichází. Pak ale musí být ovladatelný. Jděte ke dveřím a stoupněte si před něj – vytlačte ho a stůjte mezi ním a příchozím. Pokud to není možné, raději psa uvažte a pusťte jej, až se s návštěvou přivítáte a usadíte ji. Chová-li se přátelsky a zdvořile, může se volně pohybovat. Pokud hrozí nebo se příliš lísá, je lepší jej nechat uvázaného nebo jej oddělit přepážkou tak, aby na návštěvu viděl, ale nemohl ji ohrozit.

Učte psa zůstat chvíli v klidu stát nebo sedět a nechat si prohlédnout nohy, uši, zuby. Bude se vám to hodit při ošetření u veterináře nebo v psím salonu. Naučte ho nosit náhubek venku na procházkách, aby si jeho nasazení nespojoval s nějakou bolestí nebo nepříjemností. Pak mu jej nasaďte cestou k veterináři. Ale než se tam vypravíte na nějaký zákrok, bude lepší tam několikrát zajít pro krmivo nebo pamlsky. Veterinář určitě rád přidá dobré slovo a pejsek tam pak může chodit rád a koš nebudete ani potřebovat.

9. Jak zařídit, aby nebyla kočka v domácnosti cítit?

Obliba koček jako zvířat chovaných výhradně v bytě roste v posledních letech také proto, že není třeba s nimi chodit ven k vykonání potřeby. Kočky jsou už od útlého věku velmi čistotné, snadno se naučí používat záchod a moč i výkaly pečlivě zahrabávají. Mají však rozdílné nároky na tvar, velikost a umístění záchodků i na druh steliva. Jak tedy vybrat ten pravý záchod?

Výrobci kočičích záchodků se předhánějí v nápadech. Existují například záchody cestovní – skládací textilní nebo papírové pro jedno použití. Jsou záchody, které se čistí samy – stelivo se proplachuje speciální kapalinou, která rozkládá moč i výkaly. Byly vymyšleny i trenažéry, na kterých se kočky učí vykonávat potřebu na běžném lidském záchodě, přičemž dovedně balancují na prkénku. Širokému rozšíření těchto vymožeností brání často vysoká cena a možná i jistá konzervativnost koček. Zůstaňme tedy u těch nejběžnějších.

Podle odborníků by měl být kočičí záchod tak široký, aby se tam vešla stoupnout kočka na délku. Délka záchodku by měla být ještě o polovinu větší, tedy 1,5 délky kočky. Tak velké záchody jsou k dostání málokdy a v bytě zabírají příliš mnoho místa. Proto je většina kočičích záchodků mnohem menší. Kočky se zpravidla dokážou přizpůsobit, pokud jsou mladé a zdravé. S věkem se však jejich ohebnost zhoršuje a mohou trpět bolestmi kloubů. Taková kočka se pak na malý záchod těžko srovná. Pro koťata, stejně jako pro staré a nemocné kočky, může být problémem vysoký okraj. Pro tyto kategorie koček jsou vhodné záchodky se sníženým „prahem“, tedy částí, kterou tam kočka vstupuje. Kocouři, zvláště nekastrovaní, mívají potřebu močit vestoje směrem za sebe. Pro ty je tedy nejvhodnější záchod s hodně vysokými stěnami nebo s krytem.

Záchod by měl být umístěn tam, kde není přílišný ruch, aby měla kočka na vykonání potřeby klid. Nad záchodem nesmí viset nic, co by na kočku mohlo spadnout. Misky s jídlem a s vodou by měly být na jiném místě.

Každá kočka chovaná samostatně by měla mít záchody dva. Některá kočka totiž nejde do záchodku, kde už je nějaká loužička či hromádka. Je-li v domácnosti více koček, musí být tolik záchodů, kolik je koček, plus nejméně jeden navíc.

Každá kočka má jiné nároky na stelivo. Vždycky je dobré zeptat se chovatele nebo předchozího majitele kočky, na jaké stelivo byla zvyklá a zda s ním neměla problémy. Chcete-li stelivo změnit z důvodu ceny nebo lepší hygieny, je třeba to dělat pomalu. Dospod dát nové stelivo, ale navrch je posypat vrstvou původního, aby kočka nepřestala na záchod chodit a nehledala zoufale to, nač byla dosud zvyklá. Záchodky je nutné udržovat v dokonalé čistotě. Vždy se snažte lhůtu k čištění, kterou udávají výrobci steliv, spíše zkrátit než prodloužit.

10. Jak naučit psa z útulku, aby se správně přizpůsobil novému prostředí?

U psa z útulku nikdy nevíte, na jaké prostředí je zvyklý. Jak na co reaguje, zda jej například nevyděsí něco, o čem byste vůbec nepředpokládali, že může takovou reakci vyvolat. Zanedbanou socializaci už těžko dohoníte. Musíte tedy postupovat velmi opatrně a reakce psa sledovat.

Doma mu poskytněte místo, které bude stranou od největšího ruchu, ale ze kterého bude mít výhled na sociálně důležitá místa. Tedy tam, kde se odehrává nejvíc rodinných aktivit. Může být v obývacím pokoji někde v rohu, eventuálně i v kuchyni – ale pozor, abyste ho neumístili pod stůl nebo blízko kuchyňské linky, kde se připravuje jídlo. Někteří nalezení nebo týraní psi dlouho hladověli a v souvislosti s jídlem se mohou chovat konkurenčně až agresivně.

Na místečku by psa neměl nikdo hladit a manipulovat s ním, vždy je třeba ho zavolat z pelíšku ven. Zpočátku si můžete pomoci připevněnou šňůrou. Hlučné domácí spotřebiče pouštějte opatrně, s ohledem na psa - vždy by měl mít možnost odejít na své bezpečné místo.

Bude-li pes pobývat na dvoře nebo na zahradě, je třeba, aby byla oplocena a pořádný plot znemožnil psovi útěk. Někteří psi nemají rádi boudu – je to pro ně slepá ulička, ze které není úniku. Můžete je zkusit ubytovat v kůlně nebo v dílné, popřípadě v jiném přístřešku, kam neprší a nefouká. A boudu udělat jen symbolickou – se dvěma stěnami, o které se může pes opřít, a se zvýšenou zateplenou podlážkou. Pes by měl mít výhled na vchod do domu.

Při prvních vycházkách ponechávejte psa na vodítku a sledujte jeho chování. Je-li bázlivý, choďte nejprve na klidnější místa bez dopravního ruchu a davů lidí, zátěž zvyšujte postupně, pomaličku. Je-li pes pohodář a nemá z ničeho strach, zkoušejte chodit po ulicích, do parku i ven do volné přírody. Tam, kde to jde, nahraďte vodítko dlouhou šňůrou a dopřejte pejskovi výběh. Při tom důkladně procvičujte přivolání s pomocí pamlsků nebo hraček. Všímejte si také, jak pes reaguje na cizí lidi, na děti, na jiné psy, na zvěř. Podle toho s ním pak budete pracovat.

Psa je třeba také přivyknout na cestování autem nebo hromadnými dopravními prostředky. Postup by měl být velice pomalý, jednak proto, aby se pes nebál, ale i proto, abyste včas odhalili jeho případnou kinetózu a mohli jí příště předejít podáním vhodného léku. V autě je nejbezpečnější vozit psa v přepravním boxu, v hromadných dopravních prostředcích zase musí mít náhubek. Na tyto pomůcky by měl být zvyklý dříve, než se začne s cestováním.

autorka: MVDr. Hana Žertová, www.hanazertova.cz

 

 

 

              Psi a koprofagie

Koprofagie je výraz pro požírání výkalů. Každý majitel takto postiženého psa určitě zná ten pocit strašlivého odporu, když se k němu lísá jeho miláček poté, co si pochutnal na výkalech, ať už vlastních, nebo pocházejících od jiného psa či jiného druhu. Nabízí se otázka, co psa k takovému chování vede? Co je na výkalech tak zajímavého a dobrého, že pes nevnímá okolí ani pánečkovy zákazy a žene se k vytoužené hromádce, i když ví, že bude následovat trest a potupné vymývání dutiny ústní.
Odpovědi na tyto otázky hledají etologové už dlouho. Na některých příčinách se shodli a považují je za nejpravděpodobnější. Proč však někteří psi v této neblahé činnosti pokračují po celý život a jiní si najdou docela jinou zábavu, to zůstává záhadou.
 
 
Možné příčiny
U psovitých šelem je koprofagie za určitých okolností normálním chováním. Feny po porodu čistí svá štěňata a požírají jejich výkaly i moč, aby udržely pelíšek čistý. Toto chování je nutné k přežití vrhu – jednak zabraňuje propuknutí infekce, jednak omezuje zápach a tím možnost, že by vrh vyslídil nějaký predátor. Požírání výkalů je v tomto případě nepodmíněným reflexem souvisejícím s celým komplexem projevů spadajících do mateřského chování. Je to pud sebezáchovy, který přikazuje kojící feně pojídat výkaly svých štěňat.
Rostoucí štěňata jsou zvídavá a prozkoumávají okolí všemi smysly. Většina z nich to dělá nejraději ochutnáváním – olizováním, žmouláním, kousáním. Přitom sbírají kromě jedlých věcí i spoustu věcí k jídlu nevhodných nebo nepoživatelných. Jak štěňata dospívají, naučí se, že jejich granule nebo konzervy chutnají mnohem lépe než výkaly, a u tohoto přesvědčení už zůstanou. Některým štěňatům to trvá déle, ale obvykle koprofagie ustane po dovršení prvního roku věku. Kromě kojících fen tedy většina psů ztrácí o výkaly zájem.
Psi, kteří se pomaleji učí, stejně jako psi, kteří mají i v dospělosti snahu vše zkoumat ochutnáváním, nebo psi, kteří si jako štěňata zvykli hrát si s výkaly, mohou však mít s koprofagií opravdový problém. Zatímco ostatní psi se už dávno věnují jiným aktivitám, tito nešťastníci si vytvářejí na svém podivném zvyku závislost a jejich chování se stává nutkavým.
K vyvinutí koprofagie může přispět také řada vnějších faktorů, jimž jsou psi vystaveni. Těmi nejčastěji uváděnými jsou:
 
Možnost pozorovat při pojídání výkalů vlastní matku a sourozence.
Vysokoproteinová dieta, malé množství vlákniny v krmné dávce.
Nepravidelný režim krmení, velké pauzy mezi krmeními.
Nedostatek potravy, hlad.
Prostředí chudé na podněty, nuda.
Příležitost pojídat výkaly (dlouhá doba trávená v kotci nebo v bytě o samotě).
Nepozornost a nedůslednost majitele.
Ve většině případů se na rozvoji koprofagie podílí více faktorů najednou.
Koprofagie se může vyskytovat v několika variantách nebo jejich kombinacích:
 
a) Psi, kteří se soustředí jen na vlastní výkaly.
 
b) Psi, kteří požírají výkaly druhých psů.
 
c) Psi, kteří požírají výkaly jiných druhů zvířat a člověka.
 
d) Psi, kteří požírají pouze zmrzlé výkaly v zimním období.
 
Řešení koprofagie
Mezi chovateli psů se traduje se několik „zaručených“ způsobů odnaučování tomuto zlozvyku, ale tyto metody ve valné většině případů nevedou k úspěchu. K nejznámějším patří například přidávání Magi do krmiva psa nebo postříkání všech výkalů v okolí psa Tabaskem nebo jejich posypání pepřem.
S větším úspěchem bývají praktikována následující opatření doporučovaná zkušenými etology (i když výsledky se případ od případu liší):
 
Ihned odstranit všechny výkaly z okolí psa (zamezit přístupu).
Přivést psa na vodítku na místo, kde obvykle kálí, nenechat ho jeho „produkt“ ani zkontrolovat a odvést ho hned pryč.
Psům, kteří požírají své výkaly hned během defekace, je možné zkusit nasadit koš.
Změnit stravu na dietu, která obsahuje vysoký podíl vlákniny (10 %), a krmit často (alespoň 4x denně) nebo ad libitum (krmivo nechat volně k dispozici). Pes tak má stále něco, co může jíst nebo žmoulat, a přitom nepřibírá na váze. Krmivo s vysokým podílem vlákniny změní konzistenci trusu a ten přestane být pro psa tak atraktivní. Granulovaná forma krmiva bývá účinnější než stejné krmivo v konzervě.
Poskytnout psovi na hraní motivační hračky naplněné jídlem (míčky s otvory, ze kterých vypadávají granule, gumové Kongy a hračky jim podobné). Tím se vyjde vstříc jak touze psa prozkoumávat a ochutnávat neznámé věci, tak jeho snaze zaplašit nudu.
Změnit životní styl psa, především mu poskytnout dostatek pohybu a činností, které dělá rád a ke kterým má vlohy (agility, flyball, coursing apod.).
Naučit psa pouštět věci na povel s pomocí těch nejlákavějších pamlsků.
Některá z výše jmenovaných opatření jsou účinná i jednotlivě, ale vždy je lepší používat je jako komplexní „nápravný program“, a to nejméně po dobu šesti měsíců. Po celou tuto dobu by pes neměl mít vůbec příležitost pozřít výkaly. Pokud se k nim dostane, nedá se nic dělat, v programu se pokračuje dál, ale je třeba počítat s tím, že se proces nápravy vrátí o pár krůčků zpátky.
Někteří psi však vzdorují i těm nejúžasnějším změnám životního prostředí a veškerému učení. Proto se předpokládá, že u těchto jedinců by mohlo jít o tzv. kompulzivní (nutkavé) chování. Jde o psychickou poruchu, kterou je možné v některých případech úspěšně léčit pomocí antidepresiv. Zdá se, že nutkavá koprofagie může být vrozená a geneticky podmíněná. Vyskytuje se častěji u psů s bázlivou povahou a u některých plemen bývá pozorována ve vyšší míře než u jiných (retrívři, němečtí ovčáci). Diagnózu musí stanovit veterinární lékař, který je také oprávněn předepsat účinná psychofarmaka.
 
Závěr
Ve většině případů je koprofagie řešitelná komplexem změn prostředí, režimu krmení a životního stylu, spolu s důkladným sledováním psa a jeho výchovou. Pokud se vám přesto nedaří psa tohoto nepříjemného zlozvyku zbavit, obraťte se na svého veterináře. Ten psa vyšetří, aby vyloučil, že jeho koprofagie nemá nějakou zdravotní příčinu (např. poruchu trávicích enzymů). Vykazuje-li váš pes spolu s koprofagií jakékoli příznaky onemocnění, navštivte veterináře ihned.
 
MVDr. Hana Žertová
Zdroj: www.petplace.com

AGRESIVITA U PSA

25.09.2014 23:25
Když agresivita u psa není způsobena špatnou výchovou, tak čím tedy? Publikováno: 16.9.2014  1Ohodnotit   Autor: MVDr. Hana Žertová, Petr Prokeš, Andrea Novotná, Adéla Bartlová Foto: Aneta Jungerová, Andrea Novotná, Adéla...

Rady a informace

CESTOVÁNÍ SE ZVÍŘATY V ZÁJMOVÉM CHOVU

02.12.2014 22:52
    Cestování se zvířaty v zájmovém chovu (platí od 29.12.2014) Cestování se zvířaty v zájmovém chovu je možné pouze za podmínek stanovených nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013, o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o zrušení nařízení (ES)...

 

 

V ČR byla po více než roce potvrzena Aujeszkyho choroba u loveckého psa

14.1.2016

V České republice byl po více než roce potvrzen případ nebezpečné nákazy Aujeszkyho choroby u psa. 

Vyšetření provedené ve Státním veterinárním ústavu v Olomouci potvrdilo výskyt viru u uhynulého labradorského retrívra. V tuzemských chovech domácích prasat se nebezpečná nákaza nevyskytuje a ČR si díky tomu udržuje status „země prosté“ této nákazy. U divokých prasat je však onemocnění poměrně rozšířené. Státní veterinární správa (SVS) proto znovu upozorňuje myslivce, aby se snažili zabránit svým psům v přímém kontaktu s divočáky a rozhodně je nekrmili jejich syrovým masem či vnitřnostmi. Pro člověka není nemoc nebezpečná.

Aujeszkyho choroba (ACH), nebo též Pseudorabies (pseudovzteklina) je infekční virové onemocnění, které poprvé popsal v roce 1902 profesor Aujeszky v Maďarsku u skotu. Choroba je rozšířena prakticky po celém světě. Rezervoárem nákazy jsou dospělá prasata, neboť jako jediná tuto nákazu přežívají. Původcem onemocnění je herpesvirus, který napadá nervovou soustavu a dýchací ústrojí. Nákaza je přenosná také na skot, ovce, kozy, psy, kočky, králíky, stejně tak na volně žijící živočichy. Přenáší se nejčastěji přímým kontaktem, ale také slinami, krví, pozřením vyvržených vnitřností či odřezků masa. Onemocnění není léčitelné a pro nakažené psy je proto smrtelné.

V tomto konkrétním případě zažádal o laboratorní všetření uhynulého psa, které následně nákazu v minulém týdnu prokázalo, veterinární lékař. Zvíře majitele z Bohuňovic na Olomoucku bylo utraceno pro nezvladatelné nervové příznaky typické pro Aujeszkyho chorobu. Dle vyjádření majitele se pes v závěru loňského roku dostal do kontaktu s divokými prasaty.

Poslední případ Aujeszkyho choroby u domácích prasat v ČR se vyskytl v malochovu v Nové Vsi v okrese Benešov v březnu 2004. Jednalo se o přenos nákazy z uloveného divočáka na domácí prasata. Všechna prasata v chovu byla tehdy vyšetřena, tři pozitivní kusy byly utraceny.

V roce 2013 byl v ČR ukončen několikaletý monitoring výskytu protilátek proti viru Aujeszkyho choroby v populaci divokých prasat. Z výsledků vyplynulo, že pozitivní je napříč regiony v průměru zhruba třetina divokých prasat. To znamená, že v průměru každý třetí divočák přišel do styku s virem a má proti viru protilátky. Pro herpesvirové nákazy je charakteristická možností latence a je proto velmi obtížné definovat množství skutečných vylučovatelů viru.

V roce 2014 byly potvrzeny dva případy výskytu Aujeszkyho choroby u psů, loni nebyl hlášen žádný podobný případ.

 

Mgr. Petr Pejchal
Tiskový mluvčí SVS

 

https://www.stream.cz/jidlo-s-r-o/10009541-konzervy-pro-psy-a-kocky#nejnovejsi